Srpen 2012

já nikam nechci...

30. srpna 2012 v 17:19
Čtyřdenní akce-larp: Maminko, já nikam nechci.
Stěhování na intr: Maminko, já nikam nechci.
Škola: Maminko, já nikam nechci.
Setkání s kamarádkou: Maminko, já nikam nechci.
Rodinná oslava: Maminko, já nikam nechci.
Oběd dole u babičky: Maminko, já nikam nechci.
Sehnání potravin na večeři: Maminko, já nikam nechci.
Jít na záchod: Maminko, já nikam nechci.

a tak tu tak sedim a nikam nechci
až je z toho taková artová báseň a nebo jenom pár řádků od pitomce pro pitomce.
s krví v uchu, protože děr neni nikdy dost.
odstranit smutek z povrchu těla (savem to pude nejlíp), zvednout se a jet.

Zenitově

28. srpna 2012 v 20:28 | n |  ART
hezky se mi kouká do hledáčku...

Let's swim to the moon...

25. srpna 2012 v 14:37 | n
Dneska v noci sem se dotkla měsíce.
Kdo je víc?

vy, protože moje dé pokračuje dále a probíhala i během třídenní akce, což neni zrovna společensky ok.
ale jinak už vim, jak tyhle akce přežít, holt si budu stavět víc domečků v lese a zavírat se častějc do rozpálenýho stanu, kde je nedýchatelno sice tak nějak fyzicky, ale to je furt lepší, než abych byla mezi hromadou lidí, mezi kterýma je nedýchatelno tim druhym způsobem.
nevim co tam dělám
ale jezdim tam spíš proto, abych potěšila svého chlapce-organizátora.
a nebo z jinejch důvodů
každopádně sem zase posrala co sem mohla, moje sebevědomí už snad ani nemůže víc klesat a je mi na nic.
při příjezdu nás přivítala máma ve svém oblíbeném stavu.

,,Pamatuješ si ještě mamku, když byla normální?"
,,Ne."

I´m a fuckin´ maniac

18. srpna 2012 v 21:47 | n

Povídám si s tátou o dobrý hudbě....

zasenicmoc

10. srpna 2012 v 2:00 | n
já bych se rozkrájela...
zase je to o něco lepší, přecejen mam blekdevilky v dlani a ne eukaliptový listy na střeše. S radostí promarním třeba celý léto. Ve vodorovný pozici, i když svislá, s nohama hezky nad zemí, to taky neni úplně blbý.
mam peníze na díru do rtu a inkoust pod kůži. jen mi neni vosumnáct, tak si budu muset ještě půl roku počkat. mezitim si tu díru můžu nabodat doma sama a inkoust zapustit taktéž.
"oči-
rozmazala je po tváři"
ruka mi smrdí po mrtvym mase, buď mi tam hnije něco uvnitř, nebo sem zase vyžrala slaninu z lednice. občas si vzpomenu, jak sem si jako malá něco přála
nějak to nechápu, asi jsem jinak se všim spokojená. Z mýho wish listu už dávno zmizely věci tipu být umělcem, mít velikou zahradu a dům plný neustále se množících koček. Všechny mý přání jsou tak strašně hloupý a jednoduchý, vpodstatě jde jenom o plnění určitejch životních potřeb. Jít spát, něco sníst, zabalit se do svetru a nalít do sebe další litr zelenýho čaje. jsem takovej prázdnej robot, pokud zrovna nejsem ve společnosti lidí, což je opravdu velmi neobvyklá situace. a nebaví mě velký písmena.
mola bych to tu na nějakou dobu nechat vklidu a všechno to házet do svýho velkýho deníku s tvrdýma deskama.
jinak za tejden nazdar, teď si jdu odpočinout od odpočinku někam do tý slavný bohémsky romantický atmosféry, jak všichni říkaj (a já jim to nevěřim).

Světlem přišla tma.

6. srpna 2012 v 23:41 | n
byla sem společenská.
ahahahahahahahaha...
tak sme se zasmáli a teď se přesuneme k tomu zbytku.

objevuju nový světy a někdy jsou fajn a jindy ne.
ráda se zasměju nad hláškou ze samotářů. "to máš z toho života jakej vedeš!", pak si jí vždycky opakuju až do rána, dokud neusnu.
když je nejhůř, vezmu své linorytové razítko, máčím ho v červené barvě a plácám s ním o zeď. brzo už mi budou chybět zdi, možná si to zkusím bez dovolení i v kuchyni, abych věděla, jak umí mamka reagovat .D

taky sem konečně po víkendu doma. zase mam tu svou spavou nemoc. je to divný, člověk preferuje nahotu a postel před čimkoliv jinym a je v tom jenom neskutečná touha spát tak deset let, s prasárnama to nemá nic společnýho.
v pátek odlítáme, nemáte nějaký pařížovský tipy co, kde a jak?
a kde kupujete všechny ty krýprs boty? fakt nechci ty předražený leopardí hrůzy z dark šopů.
(nevim, jestli to víte, ale tool maj vždycky naprosto geniální klipy. takže se fakt trochu stydim, že takovou dobrou věc postuju do takový díry)

Rozkošné...

3. srpna 2012 v 22:47
PROSÍM, JÁ SE CHCI MÍT DOBŘE
PROSÍM!!!!
zoufale se válím v temperách
mám pocit, že se to víc zvrhnout nemůže, ale může a já už nechci poznávat další a další body...
jak je to možný? jak sem se sem dostala? za měsíc prázdnin?
nemožný
musela sem si zvýšit počet šišákovských dávek. pomáhá to, ale už jenom na chvíli, ne na celej den, ale na dvě hodiny.
čekám, až někdo přijde a zachrání mě...
přičemž si uvědomuju, jak je zbytečný čekat. že to je na mě.
a já nejsem schopna...
napište mi, prosím. cokoliv. přijeďte za mnou, sedem si na střechu u mě v pokoji a budem pozorovat lidi na zemi. na Zemi. rozpálíme dýmku, pustíme si nějakou optimistickou hudbu, třeba Iggyho, Patti Smith, nebo živák Amandy, ten, jak tam zpívá s tim chlapem. Stouny, Siouxsie, The Pogues, nebo tak...
strach... bože. jak je to možný? z čeho? nic neni, nic se neděje a můj žaludek je horší jak u zkoušení z dějin.

ale aspoň si v naprostém zoufalství natiskám zdi v pokoji orientálním razítkem, abych to tu měla hezčí...