Září 2012

nebe může počkat...

22. září 2012 v 11:45 | n
všechno jako dřív.
Jsem o něco klidnější a šťastnější, pokud se tomu tak dá říkat. O víkendech je mi ze mě na zblití, ale přes tejden nemam na myšlení čas. Se svým chlapcem se vídám zase dvakrát týdně a ne dvakrát měsíčně, takže máme víc času na protidepresářské prostředky a jiné věci. Dějiny mě baví, matiku nemáme a na výtvarný předměty máme naší skvělou třídní, která na nás sice tak nějak kašle, ale zato si můžeme přicházet a odcházet v kolik se nám zachce. Jediný, co mě teď nějak štve, jsou moji dementní spolužáci, koukající se každej výtvarnej předmět na vysoce intelektuální filmy typu zahulíme uvidíme, holky to chtěj taky a tak... nevim, no, když mam na oboru dvě kamarádky, s tim, že A. se na dva měsíce škrtá kvůli sádře, zbývá mi jen M. a když je i ona nemocná, jsem tam tak nějak forever alone.
ale protože poslouchám dobrou hudbu, nemůžu si moc stěžovat, protože moje hudba umí překřičet i nejdebilnější kecy nejdebilnějších lidí.
dále mě sere učitel na figuru...
chodí pešek okolo, nedívej se na něho, kdo se na něj koukne, toho pešek bouchne
je totiž smutný, že egoismus, arogance a agrese v jednom většinou vyhrávaj... (to chceš pořád jen donekonečna rozšiřovat to svoje ego?)

a už mam skoro vymyšlený dárky k vánocům. teď jenom many, ale protože jsem to vymyslela chytře, nemusí jich bejt moc.

(já mam tuhle písničku tak ráda, ve všech verzích!)

Sny vypálený dočerna.

9. září 2012 v 2:01
osobo, stíne, silueto.
pojď ke mě... Jako jediná ze všech osob. Dotkni se mého ramene a odleťme spolu ze světa. Poslechni si příběhy, které mi hlavou poletují jako hejno rozzuřených včel. Nech mě vše vypustit a projednou se rozlétnout. Staň se mým posluchačem a aby ti to nebylo líto, stanu se za odměnu tichým milovníkem tvé společnosti. Povězme si nejhlubší tajemství, jež pomalu zabíjejí naši spokojenou existenci. Dej si se mnou nebeské červené víno. Poslechni mou hudbu a užasni nad ní. Souhlasně kývej hlavou ve chvílích porozumění. Souhlasně kývej hlavou vždycky... Obejmi mě a vem mě do svého překrásného světa. Buď vedle mě a věnuj mi pozornost pokaždé, když budu alespoň trochu chtít. Buď někdo doopravdy jiný, speciální. Neřešme, jestli je pátek a nebo úterý, den nebo noc, sen nebo realita... A pak už nikdy nebudeme nešťastní.
...rozfoukej mé tělo do vesmíru. Milá Smrti.
máte se hezky?

prdelí do rána

4. září 2012 v 12:37 | n
smát se v cizí kůži... nebo jak to říct.
nastěhovaná v hnusu, pravidelně navštěvující hnus. plastový figuríny, co dělaj, že si s tebou maj hodně co říct. plast.
jako já v cizí kůži, když se směju.
"Kdybys tady bydlela, byla bys teď doma"
to je taková intrácká věta.

pryč a od lidí a všechno je navopak, všechno jako naschvál jinak, než by se mi líbilo. ikdyž... co by se mi asi tak líbilo nafurt? přijde pár odpovědí a nikdo je neřekne nahlas a ani nenaškrábe na papír. nic se za dva měsíce nezměnilo, všechno je tak pitomý a ty dva měsíce bez toho pitomýho byly taky pěkně debilní a já nevim, kam bych. co bych. na planetě bez ničeho, rozlet, rozcestí, cesta, cokoliv, ale nic.
bez energie a špínou v hlavě.