Prosinec 2012

music is your only friend until the end

30. prosince 2012 v 11:34 | n
poznámka pro sebe: o vánoční večeři se může hojně žertovat, sarkasticky pošťuchovat a dokonce i s humorem urážet všechny členy rodiny. ale jen ty živé...
nechat si zdát o lidech, marihuaně a cigaretách, o podivných promítacích akcích... Hledat černý fixy a povídat si s osobou, které se už léta kvalitně vyhýbáte.
nechám se tetovat, máte někdo nějakej pojem o cenách?
chybí mi takový to teplo jinýho člověka, tak jsem schopná se celej den válet u topení. Když už je vopravdu nejhůř, hraju tuhle hru.
mam sestru, která je schopna se mnou pít až do noci, ale proč na tohle nemam kamarády, jako všichni ostatní? nikdy jsem nikomu ve skutečnosti nenapsala "pojď do ac" nebo tak...
a zejtra bude zase celej svět slavit jeden z nejhloupějších dnů v roce. a já si budu říkat, že kdybych místo "pojďme si popovídat o mém problému" řekla "pojďme se pořádně pomilovat", byla bych v ten den s těma nejlepšíma lidma tim nejlepšim člověkem. jenže problémy se maj řešit a tenhle neměl jiný řešení.
google mi v how to get boyfriend nepomohl, protože v těch 17 krocích je všechno už o vybrané, konkrétní osobě a nikde tam nepíšou, kde sakra tu vybranou konkétní osobu sehnat.

jak se servíruje hašiš a proč nemám hudební sluch? Co se smí říct a co už bolí? Kolik kdo snese a kdo je zlý?

I like the internet because you can ignore people and they cant do anything about it

28. prosince 2012 v 17:35 | n
hraju si s polaroidama a pořádám divný akce, když nejsou rodiče doma...

Budoucnosti, buď má!

19. prosince 2012 v 21:31 | b
dejme tomu ještě tak 400 stránek
pak si všechno přečteme a dáme si 400 stránek starý dárky k vánocům
slibuju slibuju slibuju!!!!
musí se věci dít tak rychle, abych jen co nejrychleji zaplnily 400 stránek.
mám to ono slovo a nemusim se bát, že by to všechno bylo zbytečný.
ach, budoucnosti, buď má.

Došel čaj

12. prosince 2012 v 18:08
ale je tu ještě nějaký kafe.
nechci vycházet ze čtyř stěn, už je mi dokonce jedno, jestli jsou to stěny intru, mýho pokoje, naší třídy a nebo veřejných záchodů.
jela jsem dneska tramvají, ve který seděl páchnoucí bezdomovec a polovina lidí z tramvaje na něj jakoby jen tak mimochodem nadávala, hlásala, že ho hoděj k popelnicím, kam patří a stříkala na něj voňavkama. bylo mi z nich na zvracení mnohem víc, než z nějakýho nasládle močovýho smradu a doufám, že si taky zkusej, jaký to je, nemít kde bydlet.

už tři tejdny jsem nebyla na intrácký vycházce. jsem tak zoufalá, že když by mi někdo napsal cokoliv ve smyslu "pojďme někam", zaplatila bych mu za to a ještě tři hodiny poslouchala jenom jeho problémy.
"stačí aby to byl někdo v pevném skupenství"
"když mě bude chtít poznat zevnitř, tak mě vykuchá"

stamplovaná extáze

7. prosince 2012 v 23:50

přidávám učitelský sbor, už je to 4:9 a nějakej z těch retardovanejch tagerů, kteří si ochcávají rohy jako čoklové, mě nazval pseudoumělcem. nevím, kde jeho dutá hlava přišla na tak dlouhé slovo, ale já svůj boj proti trapným, neustále stejným a bezduchým nápisům na umělecký škole jen tak nevzdám
stejně jako se nevzdám své vandalské kreativity, kterou jsem si za poslední týdny hodně oblíbila, chce to jenom peníze na spreje a hodně lístků z autobusů, tramvají a vlaků.

proč je sprosto-upřímné vyjadřování jak v řeči, tak v umění, tolerovanější u mužů?
Je toho ještě hodně, na čem se dá zapracovat.
(něco vám řeknu, nejde to už moc zatajovat, ale... jsem skvělej stalker)

a hrajem na to?

5. prosince 2012 v 16:08 | n
jediný gif dovede zachytit celý můj život:

(muži, ženy i děti jsou pro mě cizí rasou)
(přeji si běhat zamilovaná po nocích s barvama v rukách a pískotem v uších, alkoholem v krvi a cizí rukou v pase, ale místo toho ležim den co den v peřinách na intru a je mi na blití z vlastního bytí)
(bez rozloučení)
někdy jsem vážně trotl