Březen 2013

Skrývám se, ale nikdo mě nehledá.

28. března 2013 v 13:40 | n
tak zas.
trochu rezignovaně. s proč by ne postojem ke všemu. nechávám všechno plout, nechce se mi nijak zasahovat. svý poslední peníze nejspíš propiju.
čas je mi záhadou, kocovina dnes naštěstí prchá před tousty, v opačnejch případech je to horší a čas už pak neni ani záhadou, protože prostě neni.
papírový domečky a lodičky už mě tak nebavěj, celkově takový ty snahy. je mi tak fajn. jak řekla m. "lidi kolem se staraj o můj sociální život"
to finsko mě neuvěřitelně změnilo. jasně, vezu si odtamtud i takový ty typický klišé věci, jako jsou vzpomínky na skvělý místo na světě... ale to hlavní, co jsem se tam naučila, je neuvěřitelná nenávist ke zodpovědnejm dospělejm autoritativním kreténům. a tak se snažim dělat cokoliv pro to, abych s timhle neměla nic společnýho. někdy vědomě, někdy nevědomě. hrozně jsem teď klesla v očích učitelů, jeptišek na intru a rodičů. prošla jsem fakt skrz nějakou zvláštní bránu, hodlám se zuby nehty držet mentality pubertálních parchantů. chci bejt, kurňa, navždycky malej princ!

"ty jsi takový zvíře, CHLASTAT S APOŠTOLEM!"

antipsychiatrie

24. března 2013 v 11:54 | n
Já: ,,ahoj, já jsem *****. "
JMÉNO: ,,já jsem ***** . kdysi jsem četla tvůj blog."
tak jsem vzala nohy na ramena

dneska si připadám trochu jako toust v toustovači.

před tejdnem, po tom, co jsem se zuboženě táhla pro svý doklady na autobus, jsem si slíbila, že už nikdy nic neztratim. že jsem přece už dost rozumná na to, abych nemusela ztrácet důležitý věci, jako je peněženka a doklady a mobil. dokonce jsem se včera ani pořádně neopila, pečlivě si před odchodem zkontrolovala přítomnost důležitých věci po kapsách a kurňa!!!!!!!!!!!!, nechala jsem tam bombičku do svýho look-like-astma-dejcháku, kterej mě udržuje jakž takž živou při těch úplně zabijáckejch záchvatech kašle. lámu nad sebou hůl, bleju z vlastní nezodpovědnosti a už jen zoufale doufám, že se to co nejdřív zlepší s tim, že já pro to už dělat nic nehodlám. protože tohle už sakra neni moje vina, to už musí řídit nějaký zasedlý hovado tam nahoře!!
jinak takový ty vobyčejný věci, jakože jsem měla takovej aby se neřeklo víkend a jediný, co mě teď nakopává, je představa velikonočních prázdnin. že jsem se viděla se svým prvním a posledním bývalým chlapcem a že, jak sám podotkl, to bylo stejně rozpačitý, jako naše první poznání se. bylo to fajn a já si zase trochu víc srovnala nehmotný v hlavě.

vize letu

21. března 2013 v 16:18 | n |  ART
"Přivolal jsem katy, abych rozhryzal pažbu jejich pušek, než zahynu. Přivolal jsem pohromy. abych se zadávil pískem a krví. Zhouba byla mým bohem. Natáhl jsem se do bláta. Oschl jsem na vzduchu zločinu. A pěkně jsem si zahrával se šílenstvím.
A jaro mi přineslo hrozný smích idiota."
(Arthur Rimbaud: Doušek jedu)

in a sea of possibilities

18. března 2013 v 20:32 | n
když někde ve tmě zanecháte jednu z nejdůležitějších a smrtelně vážných věcí pro žití ve společnosti, jako jsou doklady, a vůbec vás to nerozhodí. protože spousta důvodů. třeba úterý, nebo vesmír plnej měsíců a roků, nebo třeba pouhý kafe a divný historky, možná pak i harry potter a absintový vlasy lidí ve stejných světech. a taky vlastně fakt, že doklady jsou strašná blbost. bude vodjezdový úterý, woodstocková středa, vinnej čtvrtek a finskej pátek. tendle tejden jedu bez škodlivejch stud-odbourávajících látek a je mi z toho na blití- jak může abstinent existovat ve společnosti víc jak 0 lidí?
ranní nejsemtady, pak trochu strachu a přesvědčení.
šišák mi srostl k tělu, zato si vod sebe čim dál tim víc držim všechny přikazovací a pravidlový existence.
ještě před tejdnem jsem se bála smrti, dneska se bojim písemky z dějin, tak nevim, možná to před tejdnem bylo o trochu lepší.
když se potřebuju oklepat ze strachu z ledový zimy, myslim na věci a věci, snad, možná, tady jsou a jsou tu pro mě, realita je berlička. nikdy jsem tolik nelítala. lidi, vzduch a já, něco stavim, z karet a nebo jinýho papíru a kolem choděj lidi, netuší a někdy možná tuší, snaží se zničit mi základy. pečlivě-poskládaný-základy.
kdo nechápe, je na tom asi tak stejně jako já. jenom koukám a nechápu, možná, že když budu pít víc kafe, budou se dít věci rychlejc, dočkáme se konce do dvou hodin, takovej pitomej film od blbýho režiséra, s divnejma hercema a dobrym soundtrackem.titulky, konec.
občas už mě všechno to trochunadšení unavuje a hází zpátky do všech těch hnusů.

dneska si připadám asi jako myš...

vyserme se na deprese

11. března 2013 v 21:11 | n
to si tak koupim černý čaj ceylon a po třech dnech nešťastnýho pití hnusný břečky zjistim, že na krabičce je ve skutečnosti psáno černý čaj citrón...
vzpamatuj se...
tolik jsem toho snad nikdy nevyzumkala. vernisáž a koncerty a tak. jeden nejlepší víkend. snad jich brzo bude víc, těch nejlepších víkendů.
vítej zpátky na zemi. tvůj mozek zase začíná fungovat jak má, tvá soustředěnost už taky zase za něco stojí. všechno, cos doteď posírala, můžeš docela dobře vylepšit. navíc jsi vlastně hrozně spokojená, máš kolem sebe skvělý lidi. je ti konečně psychicky přesně tak, jak má, zároveň se ti daří nesrat na takový ty důležitější věci jenom kvůli svýmu prospěchu na téma spokojeně pankovej život.
neni jaro. dobře, to je trochu mínus, ale brzo bude. všichni to cítí. já už v sobě to jaro cejtim a ne, neni to to kočičí sperma, kterym jsem načichlá z intru.
mam velký plány. vlastní filmovou noc, protože přesně na filmy v posledních dobách nějak moc kašlu. taky budu číst. a kreslit. ale ze všeho nejvíc budu s těma fajn lidma.
mam to doma ráda, jen ta praha mě v posledních dobách nějak ubíjí. naštěstí je vždycky na co se těšit. víkendy si vesele ovládnu já!


uteč

1. března 2013 v 18:38 | n |  ART
,,Proč by se někdo, kdo je tak vysoko na společenském žebříčku, vůbec zahazoval se mnou?"
,,Přesně vim, jak to myslíš, taky si připadám dost divně, když si povídám s lůzrem, jako jsi ty..."

když už nemám nic důležitýho na srdci, přichází čas na fotku.
z místa poškolních cigaretových dýchánků