Červen 2013

a dopredele

18. června 2013 v 20:07 | n
občas se věci tak sejdou... že se ráno prostě probudíte, vezmete do dlaní svojí ztěžklou hlavu, uvědomíte si realitu a s přivřenýma očima prohlásíte: a doprdele...
a pak ještě tak stokrát.


roztrhaný spisy

2. června 2013 v 16:53 | n
Šílená depresářko, pamatuješ si na takový ty žvásty a řazení, co sme kdysi vymejšlely?
Básně se nám v tu dobu dost líbily a nejhorší ze všeho byl sport. Skoro nic se nezměnilo a už to budou dva roky. Nejlepší zůstává nejlepším, sporty jsou má noční můra, jen básně mě už moc neberou. Myslím tím ty dnešní básně a jejich dnešní vnímání. Takový to promyšlený a škrobený rebelství. Jednou se k tomu zase vrátim, ale teď mě místo toho baví úplně jiný věci. Je v tom taky určitej druh buřičství- je ale suchý, trochu hloupý a naprosto spontánní.
Jde o to, že je v naší teorii díra. Zapomínáme na blázny. Nechápu, jak se to mohlo stát- vždyť je to součástí celýho světa. V každym je kus, v nejlepšim i nejhoršim, jenže když je někdo jenom blázen...! Nevim, jestli bys něco takovýho vůbec chtěla znát a nevim, jak se něco takovýho mohlo přírodě vůbec stát. Můj systém je úplně narušenej- vždycky jsem měla ve všem pořádek a tys něco ztrácela. Už ztrácim taky. A když neztrácim, rozbíjim. Je to taky trochu šílenství.
jednu noc slintám blahem na ramena apoštolům a tu další se bojím tmy a bouřky. A mam zase jasnější oblohu, než předtim a i když jsem nebyla úplně nohama na zemi, stejně vim a budu vědět, že místo kdoví už si můžu dovolit říct jo.
tenhle směr a vážný debaty ve tři ráno.
všechno krom přítomnosti mi nahání strach.
...přijeď a ukážu ti všechno a všechny. Zahraju ti na basu, uvařim ti čili čínský nudle v čili omáčce s extra čili navíc, naleju nám nějaký červený víno a dám ti ochutnat našeho dobrýho lógrovýho kafe. A mam tady pro tebe dárek, doufám, že si stále občas zapálíš nějaký ty černý ďábly, protože jinak ho asi moc nevyužiješ...
začnu si šetřit a taky přijedu, pokud nemáš nic proti.
N.