Listopad 2013

velké ne

26. listopadu 2013 v 21:03
a tak...
pomalu tomu tady začínám být vděčná. diskutuji se sestrou michaelou, a ano, neni mi to úplně příjemný, jen je to za celej den osoba, kterou nepovažuju za totálního idiota a která si s mírem v duši i tváři vyposlechne jakoukoliv hovadinu. a pak trochu lžu, abych se příliš neprojevovala.
a hrabu se někde ve starožitnostech a v dnešnim koši a všechno bych to rozdupala, koukám se do zrcadla a všechno bych to rozdupala. koukám se kolem a nic se nemění, taky bych to rozdupala. večery zkracuju si trochu přehnaným truchlením a sebelítostí, je to tak směšný a odporný, záděry prohlubuju na měsíc dopředu. zabývám se vůbec tím nejhorším a přesto nevidím nic jiného, musela bych se stát něčím jiným, třeba židlí, a to, co vím, nijak nejde.
za chvíli zase zavládne klid, vím to. strachopudové pojdou strachem. co s nima teď? v hlavě mam šum, změť hlasů, je mi někdy tak nepříjemně, když jsem v přítomnosti sebe samé. Dohání mě mizerný a téměř absurdní výčitky, k pochopení nejsou, k vyslovení ani k popsání taky ne. Čekala bych od sebe víc a chtěla bych být něčím lepším, třeba židlí.
nakonec snažím se zakrýt všechny svý pochody a nic neříkám, snažím se i netvářit, přes to všechno přijde trochu zvláštní hlas, je klidný a žádá mě o zahození všech trestů.
...alespoň pro příště.

Jazyk mi leze z úst a hlava se mi točí,
nemohu snést ten pohled, pohled vlastních očí
a stísňující, neodbytný pocit viny
- já nejsem já. A nejsem ani nikdo jiný
(J.H.Krchovský)