Únor 2014

8:51

27. února 2014 v 8:51 | n
už příliš dlouho čekám na zlepšení, ale zatím je všechno jenom horší


samou únavou nemůžu spát


22:04

20. února 2014 v 22:19 | n
a občas jde všechno dobře a mizerně zároveň.
někde vevnitř, pod kůží, svalovou hmotou a cosi kdosi
mi teče mořská voda a ve tmě se dere napovrch

nevim co má a nemá smysl, teda spíš doufám, že něco nějakej smysl má
přišel zas ten základkovej pocit kdy nenávidím své spolužáky, nemám žádné kamarády a vyhýbám se obrazovým odrazům, pomocí nichž bych mohla zahlédnout minimálně část své příšernosti.
všechny ty funkce... mozku, plic, jater, ledvin, cokoli... je to otrava.
když bejt venku je jako vypálit vesnici
asi jsem si dlouho neděrovala oči, uši, ústa, nos. chci cítit že jsem, případně mít jistotu, že nejsem.
a mezi sedm ctností na mou počest připisují trpělivost při mizernejch sebedestruktivních momentech, píší mi to na proděravělý papír, který vypadá jako linecké cukroví. pak je tam i jednoduchá, ale výstižná kresba a hlavový červotoči.
chybí mi finsko a přátelé, kteří už mě ani na ulici nepozdraví
hodil by se dlouhej zimní spánek, samonalévání se na intru a kjůří disintegration...

jo a jinak hezkej novej rok