Duben 2014

Je to cesta

30. dubna 2014 v 13:29 | n
všechnko konkrétno, co se snažim odkopat do tmy a mlhy
s glogem (!!!!) za 45 v ruce a dortíčkama po levici (asi oblíbený podnik, majore nožiku)
"ty lžcíce jsou tak těžké, chichichi"
jaro a potají taju.

jen prosím už nikdy nechci sedět vedle stolečku dvojpáru, jejichž jediné téma je jak se milujou a jak se se potkali a jak jsou už týden nerozluční a vrcholem veškeré legrace je když si vymění podzadnicový polštářky na důkaz své hluboké lásky.
to už pak radši sestry dominikánky s knírem pod nosem a vtipem týdne.
"proč krmíš slepice čokoládou? - aby mi snesly kinder vajíčko"

oh jak mizernej život to musí bejt když i tohle mi bude chybět

bylo to asi tak...:sladce naivní idiot co se ztratí, když vyleze z metra špatnym výlezem
pak popíjení v tetů baru jako pirát s nízkou tolerancí alkoholu, country pondělky? procházení se národní třídou a ten hipstr bar pod intrem co už je zavřenej, tam jsem pila červený vína a přečetla hromady příběhů. A nesmim zapomenout na tuhle divnost (u níž dávám předost fotkám, protože jsou o hodně bližší a stačí vidět jednu z celýho dne a hnedka vim)
potom se to celý nějak zhroutilo a zároveň i zvedlo. Studenej kraj a všechnen smysl po povinnosti tatam. tohle město mě tak netankovalo, ale stejně to bylo krásný, když jsem šla s Lídou přiopilá teplou nocí a přemejšlela nad číslama. kus upsaný duše, kterej mi furt náleží a všechny ty lahváče ve škole a po škole a B1 linoryt, kterej dodnes dávám jako dárek těm, kterejm se to líbí.
pak zase přelom a trávila jsem tu čas i přes prázdniny. Připadá mi, že jsem to tady nikdy nevnímala tak skvěle. Uvědomuju si, jak to tady neznám a jak chci! jak je vždycky kam jít a nejradši mam to ráno, to vyjetý ráno u piva po šílenym večeru, po tom večeru, kdy potkáváme i češtinářku.
a pak se tu dlouho nic neděje a děje zároveň, výčitky, španělskej post-punk a ještě větší výčitky. ještě dýl se tady nic neděje, je prostě zima a teplo jenom doma s čajem a burito pocit. Možná ňáká výstava a jednou jdeme do oblíbeného podniku nově i s Tygrem (potkan) a ráno mi neni úplně nejlíp. Hodně času sežranýho, můžou za to zkoušky a podobný hovadiny. Přijíždí mufin a občas vytáhnu Kláru nebo Markét nebo tak, jednou jazzbalk. muFin odjíždí a já na oslavu toho všeho slavnostně spim, protože už tři měsíce jsem se pořádně nevyspala. Poslední dobou... Radši trávim čas po uni a trafice a u sráčů a v aidě a tak různě, než abych čelila sestrám a spolubydlící.
Pomalu dávám tiché sbohem a doufám, že nebudu muset poznávat již poznané, ale že se mi otevře cesta do města plnýho užitečnejch věcí u popelnic.
z domova je mi na zvracení

0:57

18. dubna 2014 v 0:57 | n
objevuji nové formy do seznamu
stažené tělo a přeorientování všeho uvnitř, černé skvrny v žilách, zbavení se malého množství sebe samé. nechat to zregenerovat a potom zase. protože toho začíná být málo ke zničení.
a nikdy neopustit bezpečnou zónu mýho pokoje
dobrou noc