sadness is rebellion

26. října 2016 v 16:56 | n.
v prosinci mi bude 22 a já mam pocit, že už mi táhne tak na 30
denodenně topim svý ideály

/dnes bych psala DEZILUZE//asi interní věc

vlny mě splachujou ke dnu a zase zvedaj ke slunci, žiju strašlivě nestabilně a obávám se, že až nebudu krytá svým statusem studenta, tak chcípnu jak jepice. Tejden naprostý šílenství, krása světa, ilustruju až se ze mě kouří, kreativita mi sama pohybuje rukama a božskost mám na dosah ruky. Tejden naprostýho děsu, vyhýbám se vlastnímu odrazu, nejím a jedno psychosoma za druhym, amoky končící vlastnoručně rozdrápanym tělem, díry v punčochách naplňuju slastně vyplakanou krví.
povinnost mě donutí čelit světu a snažit se znova a znova a zase ten koloběh.

podlehneš magii krve a máš navždy podepsanou smlouvu s dáblem...

S kým vším jsem se navždy tímto způsobem spojila? Hra na rituály nikdy neni jenom hrou. Někdy mě volají a chtějí mi ukázat cestu, kterou mi částečně vyšlapala má zesnulá tetička, mistrová, co mi před svou smrtí vtiskla do dlaně ochanné symboly.
Ztratila jsem je.
Když na mě troubí nasranej řidič v autě za to, že přecházim a nejsem na přechodě, zastavím se, roztáhnu ruce a prosím ho o pokračování v jízdě.

chtěla bych nic nemuset, nemít závazky vůči systému. nebýt na papírech.
nebýt vůbec..

 


Komentáře

1 L. L. | 27. října 2016 v 19:52 | Reagovat

Byla jsi s tím někde? Zní mi to jako ukázková bipolární porucha, určitě doporučuju navštívit odborníka, dá se to řešit, hodně štěstí!

2 Inkognito Inkognito | 27. října 2016 v 22:34 | Reagovat

[1]: nechci to řešit pilulema, ale změnou přístupu, na čemž se jakž takž snažim pracovat.

3 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 5. listopadu 2016 v 18:26 | Reagovat

někdy se uzavírám v paralele vlastního já takovou clonou a hraju monotónní divadlo...
nebe těžkne, i ta podělaná cukrová vata, kterou drží - už nevidím spásu v tolika běžných věcech..chce to odbočit, vydat se jinam jinak. Podle svýho přesvědčení, který možná ani přesvědčení není, ale co...kdo na tohle kouká /pravda, lež, domněnky../.

Asi se budu muset naučit opustit vlastní schránku.

4 L. L. | 12. listopadu 2016 v 19:40 | Reagovat

[2]: Změnou přístupu ještě nikdo chemické procesy v mozku nezměnil...

5 Inkognito Inkognito | Web | 15. listopadu 2016 v 14:00 | Reagovat

[4]: hele já mam prostě očividně na prášky jinej názor, sledovala jsem denně, jak se moji přátelé naprosto odpojují od světa a nejsou schopný ničeho. veškerý emoce v nich zamrzly a všechno jenom protože jim doktoři předepsali prášky na deprese a tim to haslo. Pomůže možná prášek v kombinaci se snahou změnit přístup, ale žrát tuhle chemii a doufat, že se tim něco spraví, to pardon...
já si radši uvařim čaj z dobromyslu a dobrovolně se timhle zničit nenechám.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.