Listopad 2016

I wish you all the best

13. listopadu 2016 v 23:12 | n.
vůbec nic nezvládám
všechno mi protejká skrz prsty, líně strkám do příležitostí, ať už za mnou nechoděj, že nic nechci. loudám se na přechodech. trochu víc jsem se uzavřela a začala žít ve svym speciálním světě, kde stíny objímaj a strach je jak cukrová vata. ale já strach nemam... protože jsem studená kamenná a bez úsměvu, padá sníh a mrzne a ani můj odlitek už nechytá teplo ze slábnoucích paprsků slunce. Odlili mě v pozici, která nabádá k objímání, ale když mě objímáš, je ti tak akorát zima.
nedokážu se ponořit do tvorby, nebaví mě to, jakoby to nikam nevedlo. všechny ty čmáranice beze smyslu, guláš konceptů, návrhy na podpal. když chci znát názor, všechno zmlkne. obcházejí mě po špičkách, nechávají mi můj kout a nelezou do něj. ne že bych tam někoho hodlala pustit, ale tak zoufale toužím po lidech inspirativních a plných prazvláštních vnitřních dějů.
ztrácím teď tolik času a tím i hrozně moc energie.
asi je mi to jedno...

/mocné šepoty a drahé křehké předměty všude kolem, ty jsi v naprosté tmě a nikdo ti nikdy nezakazuje křičet. srostla jsem s touto hudbou v jedno a stojím tváří v tvář svému stínu. jestli z něčeho taje mé ztuhlé tělo, je to disonance/