vůbec nic

17. července 2017 v 20:58
"a co ty teď děláš?"
"vůbec nic."

přijde mi, že pak koukaj skrz prsty a nikdo nechápe
pomalu ale jistě to NIC nezvládám

v jedenáct vstanu a nasnídám se
jdu se projít se psem a cestou to vezmu kolem potravin, kde nakoupim na oběd, hodně ovoce na odpoledne a večeři a aby bylo i co na snídani na další den.
doma si sklidim prostor, vyrobim oběd, snim oběd a plánuju, co všechno ještě dneska zařídim
zjistim, že chcípám únavou a dám si vitamínovej šumák.
nic se nezmění, zkusim to jedno slabý kafe, který jsem si na den dovolila.
nic se nezmění. chce se mi brečet z toho, co všechno musim ještě zařídit a usnu.
probudim se tak v šest, sežeru pár kusů ovoce, pálí mě žáha až mi hoří v krku a jdu proběhnout psa proti proudu Labe.
vybelhám schody do pátýho patra a snim večeři. padnu vyčerpánim k počítači, čtu si různý články, poslouchám rozhovory... tak každou hodinu se plazim čůrat a chcípám na pálení žáhy.
po setmění vyvenčim psa tichým prázdným městem na dlouhý šňůře, případně na volno kolem řeky. užívám si, že mi nikdo nenadává za to, že nechávám běhat psa na volno, protože nikde nikdo neni.
stěží vylezu po schodech domů a padnu.

a další den zase.
a nedělám nic a nic s tim nedovedu nadělat. doufala jsem, že mi doktor nařídí se šetřit, protože bych se měla aspoň o co opřít. takhle jsem jenom lempl, co za dva měsíce rodí a má doma už tejden vysklený okno a nic s tim neni schopnej udělat.
věčně tahám čtrnáctikilovou nesundatelnou krosnu a dostávám akorát špinavý hrnky vod kafe, smršť sprostejch slov od babek, který nesnášej psy, cigárovej kouř do ksichtu, samolepku "lemra" a uhejbání pohledem v přeplněnejch autobusech.
ještě, že je člověk tak voslepenej těma hormonama, že si z toho nic nedělá a i přes to přeze všechno to vidí až úchylně pozitivně.
 


Komentáře

1 lovitka lovitka | 24. července 2017 v 19:57 | Reagovat

Mi teda přijde venčení psa a vaření oběda jako docela velký nic...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.