Prosinec 2017

tři

8. prosince 2017 v 19:56 | n.
tak je to venku
už tři měsíce

a užívám si to. všechno dává smysl... najednou. má to spád, směr, je to na dřeň a úplně v základech vo životě. najednou vim, že prodlužovat si mládí studiem je pakárna - teda aspoň pro mě, je to nekonečná depka, protože nic nikam nevede, nemá smysl, honba za nesmyslem.
ale bejt rodič! to je jako skočit z tribuny rovnou do ringu a hrát navostro. všechna ta neprůbojnost, která se mi vymstila u zkoušky z dějin, je nyní desetinásobnější. Až to člověka jednou nasere, protože jde sakra o něco, a začne se ohánět a kopat.
kopat nejvíc do lékařů, pak do důchodců a bolševickejch vychovávačskejch myslí.

mateřství je válka názorů. navždycky budu mít nad hlavou nápis špatnej rodič. Z jedný strany že nosim dítě - určitě se dusí, je jí to nepříjemný, ničí si záda (protože i když safra nesedí, tak přece to vypadá, že sedí a tudíž sedí a ničí si záda!!). Z druhý strany kritika, že očkuju dítě. Odjinud že jsem mladá. a nenechám dítě vyřvat. a nechávám jí ležet vedle psa, kterýmu naivně důvěřuju. a bla. a blabla.
a další téma. gender.
modrá ponožka - hle, to je určitě kluk. růžová je přece holčičí a modrá klučičí. a zelená je taky klučičí. a černá, no to je jasná klučičí. a červená holčičí, žlutá holčičí. zavalit holčičky panenkama a kluky autíčkama. a musíš mít ty správný zájmy svýho genderu a tak. pakárna, koloběh hoven. takže asi tak. porodila jsem osobu, která má biolgický predispozice k tomu porodit dál svý vlastní děti. jasný, biologicky si nemůže vybrat, příroda to vybrala za ní, ale co se zájmů, sexuality a všech možnejch dálších věcí týče, to jí přece nikdo nemůže diktovat... a přece už teď diktujou. a všechno to bude ještě horší a horší.
a já dál povedu válku názorů.